Cesty

Tentokrát na prodloužený víkend do Makedonie. Levné letenky a ještě jsem tam nebyl, klasika. Hned na úvod spoiler, že je to krásná země.

čtvrtek 13.10.2016

Letím pozdě večer, kolem jedenácté z Prahy s ČSA. Ten čas je docela vražedný vzhledem k tomu, že běžně už v tuhle dobu spím. Let trvá asi tři hodiny a celý jsem ho prospal, takže ani nevím jak probíhal. Zajímavé pro mě ale bylo, že jsem poprvé letěl malým vrtulovým letadlem, kapacita asi sto lidí. Ve Skopiji vystoupím a hned v hale na mě seběhne spousta poměrně otravných taxikářů. Nestačí říct jednou, že nechcete. Asi ve dvě ráno jede Skybus do města (175 makedonských denárů, 1MKD je přibližně 0.5 CZK), na který nasedám. Vyhodí mě na autobusovém nádraží, které je docela ošklivé. Funguje tu krámek a asi tři nonstop kasína. Opakuje se situace s taxikářema. Čekám tu asi dvě hodiny na autobus do Ohridu. Kupuji zpáteční lístek na autobus (750 MKD), což je chyba, protože lístek není univerzální, ale platí jen na konkrétního dopravce. Což mi na kase neřekli.

pátek 14.10.2016

Cesta má trvat asi tři hodiny, jedu nějakým minibusem a docela to valí, takže za dvě a půl hodiny vystupuji na místním autobusovém nádraží. Můj telefon už je skoro na vyhození, nicméně jako zázrakem mi začíná fungovat GPS, což je nedocenitelná pomoc. Při odletu domů jsem si četl pár článků o Makedonii (možná pozdě) a v každém se psalo, že Ohrid a přiléhající jezero je krásné a úžasné místo. Nemůžu než souhlasit.  Ohrid leží na okraji velkého jezera, což mu propůjčuje romantický nádech. Navíc ve městě spousta starobylých kostelů, teplota kolem sedmnácti stupňů, sluníčko a jelikož je už po sezóně, tak poměrně přijatelné množství turistů.

Dám si kafíčko a jdu na to. Ono to centrum je vlastně docela malé a za dvě tři hodiny se dá stihnout všechno, co se týká pamětihodností. Za zmínku stojí rozhodně kostel sv. Sofie z devátého století, jedna z nejvýznamnějších makedonských památek. Jako spousta jiných sakrálních staveb byl během Tureckých invazí přeměněn na mešitu a no pak, až Turci odtáhli, zase zpátky. Poměrně malá stavba, nicméně skoro celý vnitřek zdobí nádherné byzantské fresky z 11. – 13. století.

Neskutečně krásné místo je pak u kostelu “St. John at Kaneo”, který stojí přímo na vršku na kraji jezera. Svým způsobem až kýčovitý pohled, ale skvělé místo. Kousek dál je pak archeologické naleziště a kostel svatého Klimenta. Stávala tu jakási bazilika. Dojem z celého místa kazí to, že všude okolo je staveniště a probíhá výstavba, jestli jsem správně rozuměl makedonsky, kampusu. Ještě chvíli jen tak brouzdám městem, užívám si sluníčka a pak někdy odpoledne se vydávám na zpáteční cestu. Jak jsem zmínil, můj lístek platil jen na konkrétního dopravce, který jel až za tři hodiny, koupil jsem si tedy další lístek (čímž pádem tamto byly vyhozené peníze). Cesta zpátky do Skopje byla podstatně delší, zejména pak v městě samotném byly ohromné zácpy, takže trvala čtyři hodiny. Nicméně ta cesta autobusem byla fajn v tom, že všude okolo vás jsou hory a projíždí se mezi nimi. Ale zároveň je vidět i ta horší stránka Balkánu – spousta nepořádku a odpadků podél silnic, místním nedělá problém házet odpadky na zem, klidně i z okna autobusu. Musím říct, že to je něco, co mi ohromně vadí, když se člověk vydá na východ Evropy.

Po příjezdu mířím do hostelu, což je prostě baráček ve vilové čtvrti nedaleko centra, kde pronajímají tři pokoje v přízemí. Jsou milí, dostanu kafe a pár rad vzhledem k dalšímu dni. Rychle skočím nakoupit něco k jídlu do marketu, zajímavá situace když pán přede mnou platil kartou a prodavačka se neobtěžovala podat mu čtečku karet a PIN si nechala nahlas nadiktovat. Jinak obecná poznámka – v Makedonii není nijak levně, tak na naší úrovni. Jelikož jsem ještě unavený z té noční cesty a vůbec celého dne, jdu docela brzy spát.

sobota 15.10.2016

Dnes mám docela velké plány. Nebyl bych to já, aby na výletě nebylo nějaké větší chození. Skopje jako taková není nikterak nádherné město na to, aby tu člověk byl celý víkend. Naštěstí nedaleko leží kaňon Matka, což je druhé místo, které je všemi doporučováno. A po právu.

Cestu začínám autobusem směrem na Vodno, což je víc jak tisícimetrový kopec hned vedle města. Na jeho vršku je postavený 66 metrů kříž (údajně nejvyšší na světě), který je ověšen spoustou LED světel a v noci svítí nad městem a je vidět odevšad. Oficiálně byl postaven k výročí dvou tisíc let křesťanství v Makedonii, někteří místní ale tvrdí, že to bylo hlavně kvůli tomu, aby bylo křesťanství taky vidět. Protože v každé vesnici je alespoň jedna mešita a muslimů je zde polovina celá obyvatelstva. A mimochodem jim to docela v klidu funguje, tenhle náboženský mix. Mnohem větší problémy dělají vztahy s Albánci.

Od konečné autobusu vede až na vrchol kopce lanovka, bohužel jede až za hodinu a půl, takže těch pět set nebo kolik, výškových metrů jdu po svých. Času jsem moc neušetřil, patnáct minut po tom, co dojdu nahoru začíná lanovka jezdit. Ten kříž je opravdu hezký a monumentální, nicméně vedle něj se staví nějaká věž, ošklivá a mám pocit že i vyšší. Asi aby to místo nebylo zbytečně tak hezké.

Plán je dojít odsud až ke kaňonu Matka, něco značeného tu vede, ale v nijak extra. V zásadě stačí jít přímo na západ po vyšlapané cestě. Někde jsem z té oficiální uhnul a bral jsem to přes všechny vršky a pak trochu punkoval nějakým křovím. Moc pěkná procházka, celé ve výšce tak tisíc metrů na mořem a pomaluji se svažující. Mohlo to mít tak dvanáct kilometrů. Sluníčko, ale trochu opar, takže z focení nic moc nebylo. Tak v půlce jsem potkal skupinku pěti mládežníků, kteří se zrovna prali a jednoho z nich kopali.  Něco na mě pokřikovali, pozdravil jsem a šel vlastní cestou. Na odpočívadle mě došli a začali se se mnou bavit. Asi stokrát se mě ptali, jestli umím anglicky. A pak se začali ptát na můj foťák, ať jim ho ukážu a jestli nechci vyfotit. Měl jsem z toho hodně nepříjemný pocit, ale nic se nestalo samozřejmě.

Těsně před koncem tůry přicházím ke kostelu svatého Nikolaje, kde si dám oběd. Je tu docela velká vápencová stěna, kde spousta lidí leze. Hrozně příjemné místo. Pak už jen kousek sejít k samotnému kaňonu a řece. Je potřeba se dostat na druhou stranu, stačí udeřit na kovovou desku a z druhého břehu přijede převozník, který člověka za 30 MKD převeze. Světe div se, můj převozník uměl slovensky, tak jsme si docela pěkně popovídali. Matka je kaňon lemovaný kostelíky a skalami. Voda je čistá a celkově to tu působí velice příjemně. Bezesporu oblíbené místo, i teď mimo sezonu je tu spousta lidí. Chci si zaplatit výlet lodí, ale čeká tu hrozně moc lidí a všichni se cpou. A pak přijde skupina asi třiceti Čechů, což to úplně zabíjí.

Jen se kousek projdu soutěskou a pak už mířím ke klášteru Bogorodica a na autobusovou zastávku, abych se dostal zpátky do města. Na večer mám lístek na koncert, a hodně nerad bych ho zmeškal. Zastávku najdu, zkontroluji jízdní řády (několikrát, i online) a čekám. Nic. Jezdí tu taxíky, po chvíli jeden u mě staví a říká, že autobus nepojede. To víš že jo, říkám si. A děkuji za nabídku. Za půl hodinu se tu staví zase a já už nasedám. Můj muslimský taxikář tvrdil něco o tom, že ve městě jsou zácpy, takže autobusy sem nejezdí. Nevím nakolik mluvil pravdu, ale jelikož měl jet už před hodinou a ani cestou jsme ho nepotkali, tak asi nekecal. Usmlouvám cenu na 450 MKD, bohužel docela pospíchám, tak nemám čas porovnávat nabídky. Cesta docela trvala, posloucháme nějaký muslimský skáčko.

Rychle na hostel, sprchu, košili a jde se do Makedonského národního divadla. Probíhá tu International Jazz Festival a na dnešek mám lístky. Cestou si zároveň projdu centrum města. Všude jsou sochy. Desítky. Stovky. Ve vodě. Všude. Jinak Skopje prochází nějakou přestavbou, aby se víc podobala Evropě (?), bez ohledu na to, že v roce 1963 zemětřesení většinu města srovnalo se zemí. Ve výsledku to město není nijak oslnivé. Budova divadla však ano. Jak zvenčí, tak zejména pak zevnitř, je uchvacující. Hodně zdobené a vyumělkované. Nebudu se tu moc rozepisovat o hudbě, jen krátce. První hráli Made To Break, což bylo fajn, ale z desek to mám radši. Pak pauza, na kterou se otevřely dveře ven k občerstvení, a po ní už The Thing. Asi nejlepší věc, co jsem kdy naživo viděl. Cestou zpátky na hostel je vidět, že město žije. V barech spousty lidí, zpívají a baví se.

 

neděle 16.10.2016

Dopoledne prší, tak zůstávám na pokoji a sleduji nějaké seriály. Na dnešek už plány moc nemám, jen jít na Grand Bazaar a pak se nějak dostat na letiště. Kolem poledne se počasí lepší, tak opouštím hostel. Na místě rodného domu Matky  Terezy je postaven dům jakožto její památník. Milé místo. Má tam pár fotek s významnými státníky, které potkala. A to včetně pana Havla.

Odcházím a vstupuji na tržiště. Nebo tržiště, prostě část města plná obchodů (kamenných). Jen tak brouzdám, dám si oběd – kebabi. Levné, ale mega mastné. A mega moc sýru v salátu.  Ještě jednu tureckou kávu v jednom ze zachovaných karavansarájích. Pak ještě mrknout na hrad (nic moc) a do Mustafa-paša mešity. A do minipivovaru. Docela slušné, na to, že to tu nemá tradici. Chutnal mi Red lager a IPA taky docela ušla. Na závěr ještě navštívím krásný kostel sv. Klementa Ohridského a pak už jen nakoupit pár suvenýrů a autobusem na letiště, kde teda musím čekat do půl čtvrté ráno na letadlo. Ale dá se tu docela, volně dostupná wifi a sedačky, na kterých se dá ležet.

Musím hodnotit pozitivně, krásná země a příroda. Lidé nebyli tak milí, jak píšou v průvodcích, ale třeba jsem měl jen smůlu. Pokud sem někdy poletíte, tak netravte moc času ve Skopiji, nemyslím že za to stojí. Ale Ohrid a Matka jsou prvotřídní destinace.