Cesty

Už někdy loni v létě jsem si u ukrajinských aerolinek koupil víkendovku do Oděsy. Dlouho jsem nevěděl, jestli mi to vyjde, takže když jsem v pátek odlétal, neměl jsem ani žádný konkrétní plán. Nicméně musím říct, že Oděsa je fantastické město. Označení Perla Černého moře je více než příhodné.

pátek 4.5.

Cesta začíná nepříjemným vstáváním ve tři hodiny ráno, abych sedl na noční autobus směr letiště. Let do Kyjeva spím, rychlý přestup a hurá hodinový let do Oděsy. Ale kdeže, let je hodinu a půl zpožděný. Co se dá dělat, koupím si ukrajinskou SIM kartu a koukám na televizi. Stánek se simkama je hned v hale, za 250 hřiven kupuji neomezený internet na měsíc. Wow, to bych rád i doma. Většinou to jede na 3G. Konečně odlet. V Oděse jsou dvě haly – hezká a nová na přílety, ošklivá a stará na odlety.

Ubytován jsem malinko z centra a už chci být na pokoji a trochu si oddáchnout, takže objednávám Uber. Je tu hodně rozšířený a až směšně levný. Za cestu z letiště do hotelu platím 100 UAH. Paráda. Slečna na recepci neumí moc anglicky, napovídám jí slovíčka, protože docela ukrajinsky rozumím. Pokoj v hotelu Vele Rosse je dost příjemný a koupil jsem ho levně. Krásná zahrada, velký pokoj, balkón, slušná snídaně a nedaleko od pláže. A s klimatizací, což je bomba, poněvadž venku je rozhodně přes třicet stupňů.

Po krátkém odpočinku jdu na procházku dolu k moři. Pláže jsou krásné písčité, sluníčko valí a lidí tu moc není. Zjevně se teprve připravují na sezónu, všude se něco opravuje, buduje, odzimovává. V několika cestopisech jsem četl o odpadcích a davech lidí, to se mě naštěstí nijak netýká. Zaujalo mě, že ty pláže jsou dost často nepropojené, nedá se mezi nimi volně procházet, v létě budou asi některé z nich placené. Jo, a jedna zajímavost k moři. Jelikož je Černé moře defakto vnitrozemské, je hrozně málo slané. Nebo jakože mnohem méně, než by jeden od moře čekal.

Jdu bos, nechávám si nohy omývat vlnkami. Těch pláží je tu opravdu hodně moc, mohl jsem jít tak šest kilometrů podél pobřeží a míst na koupání bylo hrozně moc. Oblast Arkadija je třeba ale něco, co fakt nemám rád. Už jen to, že do dálky zní duc-duc-duc a jedna z privátních pláží je jmenuje “Ibiza party” asi mluví samo za sebe.

Někde na úrovni pláže, kam se zítra vrátím, stoupám nádherným parkem k tramvajové trati. Teda hned potom, co si dám v kiosku točený kvas, to je možná nejlepší věc na celé Ukrajině. Stoupám po schodech do nějakého parku. Býval to lázeňský komplex (Chvalkov sanatorium), všude stromy, zeleň, sochy a opuštěné budovy. Vůbec celá Oděsa na mě působila zeleným a svěžím dojmem. Ale konkrétně toto místo je boží. Ostatně i většinu cesty jsem šel zelení, spousta lidí tu grilovalo a bylo to dost příjemné.

Čekám na tramvaj, jede, ale nestaví. Škoda, čekám na další. Ta už staví, ale totálně narvaná. V každé je paní, která prodává lístky. To probíhá tak, že celou cestu se prodírá zezadu dopředu, a zase zpátky, a pořvává, kdo nemá jízdenku. Strčíte ji tři hřivny a je to. Občas paní není, pak se platí u řidiče při výstupu. Jo, a spousta tramvají je z Prahy, třeba stařičké T3, ještě s nálepkama Pražského dopravního podniku. Ale zásadně jezdí jen jeden vagón, a můžete si být skoro jistí, že bude narváno.

V centru města se rychlost tramvají redukuje na rychlost chodce v důchodu a s nemocnou kyčlí. Zejména v oblasti Privoz market. To je asi největší tržiště ve městě, dnes zajdu jen do rybí budovy. Kde jsou, ano, ryby. Spousty a spousty. Jenomže co já bych dělal s rybou, kupuji alespoň sušeného lososa a ančovičky. To je taky vlastně zajímavé, hrozně mi sušené ryby chutnají, ale jak si je přivezu domů (minule z Kyjeva, dvakrát z Islandu), ztrácím na ně chuť, takže mi hodně dlouho vydrží.

Asi nejhezčí místo v centru je kolem náměstí Cathedral square a City square. Fontány, stromy, lavička a všude hrozně dobře naladění lidi. Co mě tu fascinuje, že se tu potkávají zajímavé kontrasty. Na jedné lavičce sedí pravoslavný pop a týpek s trikem Cannibal Corpse. Kouzelný dědeček a skejťák trénující své triky. Holčička tančící balet a bezdomovec hrající na harmoniku. A všichni se smějou a mají skvělou náladu. Měl jsem z toho pocit, že si to dokážou pěkně užít, možná lépe než vídávám u nás. Musím si tu dát večeři, v Pyvnoy Sadu, nějaké smažené ryby a jak název podniku napovídá, pivo. Ryb je hrozná hromada, přestože je to moje první jídlo, mám co dělat.

Věc, co mě posledně fascinovala na Kyjevě, je tu ještě výraznější. V centru všude hraje nějaká hudba, po zvuku dojdu k dechové kapele hrající populární hity. O kousek dál děda hraje na harmoniku, deset metrů dál slečna zpívá a ještě o kousek dál sedí týpek za bicíma a bubnuje do songů hrajících mu z repráků. Je to tak hrozně pozitivní a příjemný, až mi trnulo. Pozvolna jsem se dostal k asi nejpopulárnějšímu místu Oděsy – Potěmkinovým schodů. Nevím jestli se tak jmenují podle toho, že používají optický klam, aby vypadaly delší (dole jsou o dost širší než nahoře). Jo, je to zajímavé, ale jinak to jsou prostě jenom schody, nic víc. Sejdu dolů udělat fotku a mrknout na ten klam a lanovkou za tři frfníky zpátky nahoru.

Ještě jedno pivo v místní craft hospůdce, abych si udělal představu (nic moc upřímně), a pak už Uber zpět na hotel. Krásný den.

sobota 5.5.

Dnešní den byl ve znamení nic moc nedělání a povolování se na pláži. Ale den jsem začal tím, že jsem po snídani sedl na tramvaj a dojel na bleší trh. Nemohl jsem nikde na internetu dohledat přesnou lokalitu a brzy jsem pochopil proč. Vystoupil jsem, jako spousta dalších lidí, na zastávce tramvaje ve čtvrti Moldavanka. A hle, tady něco prodávají. Co tady, ale po celé čtvrti. Nepřeháním, neprošel jsem to ani celé, nicméně všechny ulice jsou obsypané prodávajícími. Prošel jsem jich asi osm, a určitě jich bylo ještě aspoň jednou tolik.

Prodávají tady opravdu všechno haraburdí, co kde doma najdou. Velká část jsou naprosté voloviny, za všechny bych jmenoval prázdné lahve od alkoholu nebo prochozené boty. Nebo deset staré časopisy o módě. Nedávno jsem doma uklízel a vyhodil asi dva pytle věcí, co mi přišli už k ničemu. Tady by to patřilo mezi to zajímavější zboží. Ale i zajímavé věci se dají najít. Především spousta medailí a starých mincí, staré pohlednice a několik pěkných nožů. Bohužel jsem neměl odbavené zavazadlo, takže nůž bych domů neprovezl. Rozhodně to stojí za návštěvu, čím dřív ráno, tím lépe. Jak se do ulic opře sluníčko, je tu k nevydržení.

Zase přes třicet stupňů, takže se půjde vykoupat. Hledám nějakou nuda pláž, najdu nějaký starší článek a vyrážím tam. Nejsem žádný nudista, ale neměl jsem plavky a přišlo mi to jako nejsnazší řešení. Měla by to být právě pláž Chkalovs, kde jsem už včera poblíž byl. Jako pláž krásná, písčitá, ale všichni jsou oblečení. Teda opodál byla taková malinkatá kamenitá, kde to bylo tak půl na půl, ale tam se mi nelíbilo. No nevadí, tak se koupu v trenkách. Až mě překvapuje, že tu není tolik lidí, v létě to tu musí být hlava na hlavě. A holky jsou tu krásný. Je tu několik občerstvení, čistý písek a tak mi to tu pěkně uběhne. Mám s sebou Stopařova průvodce po galaxii, abych se neztratil, tak si v něm listuji.

Zase, hodně lidí griluje a posedává v partičkách a zajímavé pozorování – u nikoho jsem neviděl žádný alkohol. Nevím jestli to tu je zakázané nebo jestli to s Ukrajinci není tak špatné, jak u nás. Vlastně za celý víkend jsem neviděl nikoho, kdo by venku popíjel, při tom jsem těch partiček potkal několik desítek.

Po koupačce sjedu ještě jen tak brouzdat po centru, zajdu na další tržiště, tentokrát na masové a pak na to venkovní se vším. Zase oboje je obří. Jen teda to s tím masem, hygienici by asi nadšením neskákali. Budova není úplně klimatizovaná, je tu teplo a hrozně tu to maso smrdí. Nějaké chladící boxy nebo tak něco, to neexistuje. Maso leží všude na stolech a to teplo mu nemůže dělat dobře. Docela rychle odcházím, páč se mi z toho nedělá dobře.

Povečeřím šašlik a pak se pomalu tramvají vracím. Stejně je to vtipné, jak ta prodavačka lístků má obrovský svazek bankovek. Mince se používají vyjímečně, což dává smysl, když je bankovka i na jednu hřivnu. Sám mám teď hodně naditou peněženku a připadám si chvílemi jako boháč, to než mi dojde, že ten pakl asi čtyřiceti bankovek má hodnotu ani ne sta korun.

Dnešní den hodně na pohodu, zítra brzo ráno odlet, ještě jeden den u moře bych asi zvládnul.

neděle 6.5.

Letenky mi vyšli tak, že jsem musel strávit ještě jednu noc v Kyjevě. Což mi nevadilo, protože jsem alespoň měl čas stihnout těch pár věcí, co jsem minul nedal. Brzké vstávání, Uber a check-in. Nadvakrát, protože palubní lístek z mobilu tady neumí, tak musím na přepážku. Jinak pohoda. V Kyjevě autobusem z letiště, syčáci zdražili, už to je za 100 UAH. Asi 40 minut a vystupuji na vlakovém nádraží.

Trochu projdu centrum města, Majdan a ulici Khreschatyk. Je neděle dopoledne a je tu liduprázdno. Po chvíli začínám vnímat to, jak byla Oděsa prostě hezčí. A objevují se bezdomovci a žebráci. Hm. Nic moc. Jedu metrem, které je brutálně hluboké, hlubší než v Praze. Jízda stojí tři hřivny tuším, je třeba koupit žeton a hodit do turniketu. Pak kousek trolejbusem, 4 hřivny, a jsem poblíž Kyjevskopečerské lávry. Krásné místo, opravdu. Komplex pravoslavných klášterů a budov, spousta muzeí a výstavek. Dá se tu lehce najít místo, kde nejsou lidi a jen tak sedět pod kaštanem v zahradě. Chtěl jsem navštívit jeskyni, podzemní chrám, ale mám krátké kalhoty, což se nemůže. Asi bych to jako turista ukecal, ale nemám tohle rád, je tu nějaké pravidlo, tak bych ho jako návštěvník měl dodržet.

Dobré tři hodiny tu strávím a pak pokračuji k asi největšímu symbolu města – k soše Matka-vlast. Jedna z nejvyšších soch na světě je přes šedesát metrů vysoká, v rukou má meč a štít. Je vskutku impozantní. Výtahem se dá prý dojet až do její hlavy, ale dnes to není otevřeno. Jinak kolem je vidět trochu ukrajinská posedlost (nebo je to nutnost?) armádou. Pochodující jednotka vojáků nejspíš na nějaké motivační výuce. Výstava tanků, děla podél cesty, hrozně moc chlapů v uniformách. Pro nás, pacifisty, to není úplně příjemný pohled.

Ani jsem se moc nenadál, a blíží se večer. Bookuju last-minute hotel poblíž vlakového nádraží, abych měl blízko spojení na letiště. Nakoupím pár suvenýrů (potravin) a je to.

pondělí 7.5.

Cesta domů byla už naprosto obyčejná a bez zážitků. Krásný výlet, Oděsa za to stojí a v porovnání s Kyjevem je o level, možná dva, lepší. Kdybyste jeli kolem, stavte se tam.