Pokračuji ve svém předsevzetí navštívit každý rok tři země, kde jsem ještě nebyl, a letos se konečně dostalo na Finsko. Letenku s Air Baltic jsem kupoval ještě loni na podzim, plánování ale klasicky nechávám až na poslední chvíli. Po zvážení několik alternativ jsem se rozhodl, že chci jet za polární kruh.
V Norsku jsem byl už dvakrát, ale jednou to bylo ještě na gymplu, a podruhé na dvě noci v okolí Sandefjordu, takže se nedá říct, že bych si úplně dosyta užil tamější přírodu. Vzhledem k tomu, že v Čechách jsou zrovna spalující horka, rozhoduji se vyrazit někam, kde bude trochu chladněji. Do Norských hor.
Ani nevím proč, možná proto, že jak jsem letos po dvou letech znovu okusil cestovaní, tak mám hroznou chuť někam jezdit, defacto kamkoliv. A když byly v promo akci letenky na Madeiru za tisícovku (z Norimberka, dalších 1000 za kabinové zavazadlo a bus, ale stejně good deal), tak jsem neváhal. Na Madeiře jsem byl dvakrát a určitě je to jedno z míst, kam se člověk chce vracet. Jsem tu potřetí, tak se pokusím jen stručně.
Ve chvíli, kdy už je člověk očkovaný, tak se minimálně tohle léto znovu otevřely možnosti, kam jednoduše vyrazit na výlet. A v Albánii jsem ještě nebyl a rozhodně patřila do skupiny míst, které mě hodně lákaly. Zejména proto, že v Albánii je zkrátka všechno – krásné hory, velice příjemné moře a nebo třeba antické památky.
Když jsem se předloni vracel z jazzu z Makedonie, letěl jsem domů ze sousedního Srbska a seznal jsem, že se tu v létě koná taky jazzový festival a říkal jsem si, že bych se sem na něj mohl výhledově přijet podívat. A letos jsem tak udělal. Byl to můj první výlet skoro po dvou letech (coronavirus, že jo), během kterých jsem stornoval nebo mi bylo stornováno asi pět výletů. Takže ačkoliv se nedá říct, že by mě z line-upu festivalu něco nějak výrazně lákalo, měl jsem hroznou chuť někam vyrazit, dokud se to může. Navíc se Srbskem jsme momentálně kamarádi, jsou na zeleném seznamu a stačí certifikát o očkovaní. Letenky byly poměrně dobře naceněné, i když musím ještě přičíst cestu do a z Vidně, jiná možnost v zásadě nebyla
Došlo mi, že když nepočítám hotelový resort v Tabě v Egyptě, asi kilometr od hranic, tak jsem nikdy nebyl v Africe. Jakožto amatérovi mi přišlo vhodné začít zlehka a jel jsem se podívat do Maroka, konkrétně do snadno dostupného Marrákeše.
Keep reading
Do třetice výlet do Skopje za jazzem, tentokrát s hodně obskurní cestou přes celkem šest států (Česko, Polsko, Norsko, Makedonie, Srbsko a Rakousko)
Jedno z mála míst v Evropě, o kterých jsem snil jakožto o svém cestovatelském cíli, a ještě jsem neměl tu čest. Nedávno se naskytla možnost (přijatelná letenka), takže jsem na tyto nádherné ostrovy s radostí vyrazil.
Další z krátkých výletů, tentokrát na tři noci na Mallorcu. Upřímně, v sezóně bych sem nikdy nejel, protože v létě na Mallorcu jezdí všichni a musí to být peklo. Ale takhle v únoru, kdy tu je sluníčko a něco málo pod dvacet stupňů, je to moc pěkné místo. Nebyl to dlouhý výlet, ale stál za to.
_MG_5717
Někdy před mnoha a mnoha lety jsem dostal knížku, která se jmenovala nějak jako “Nejhezčí treky na světě” a na prvním místě tam trůnila trasa na západním pobřeží Kanady. Od té doby jsem to měl v hlavě jako jeden ze svých cestovatelských snů. Přece jenom ale cesta je daleká a drahá, takže to bylo spíše někdy v teoretických rovinách. Ale náhle se jednoho dne objevila poměrně výhodná letenka do Vancouveru, tak jsem neváhal a na West Coast Trail se vydal.
