Cesty

V Norsku jsem byl už dvakrát, ale jednou to bylo ještě na gymplu, a podruhé na dvě noci v okolí Sandefjordu, takže se nedá říct, že bych si úplně dosyta užil tamější přírodu. Vzhledem k tomu, že v Čechách jsou zrovna spalující horka, rozhoduji se vyrazit někam, kde bude trochu chladněji. Do Norských hor.

30.6. čtvrtek

Poměrně na poslední chvíli se rozhoduji, že poletím, protože jsem našel dobře naceněné letenky od společnosti Flyr, kde mě letenka i s krosnou vyšla cca na 100 euro. Nesporná výhoda je, že to letí na hlavní letiště a ne jako lowcosty do víc jak sto kilometrů vzdáleného letiště u Sandefjordu. Odpoledne mizím trochu dřív z práce a hurá na letiště. Klasicky jako všechny lety toto léto má let zpoždění, protože nejsou zaměstnanci. V duty free v Oslu jsem si koupil na ochutnání nějaké místní craft pivo.

To, že mají na letišti potíže, bylo vidět na první pohled. Šel jsem k pásu si pro zavazadlo, a všude, doslova všude, bylo stovky a stovky batohů a kufrů z různých letů. Masakr. Už bylo jedenáct večer, kdy jsem se po hodině a půl čekání dočkal své krosny. Takže z nočního Osla nebude nic, vlakem jsem dojel na hlavní nádraží a rychle na hostel. Vybral jsem to nejlevnější co šlo, a stejně to bylo dalších skoro sto euro. A to v pokoji byla doslova jenom postel, nic víc. A koupelna teda, ať jsem fér.

Jinak takhle pozdě večer na mě Oslo vůbec nepůsobilo dobře. Za tu krátkou cestu na ubytko jsem potkal neuvěřitelný množství hodně pochybných existencí. Tipoval bych že většina z nich na něčem frčela. Takže jsem byl rád, že jsem se nerozhodnul strávit noc na nádraží, jak jsem původně plánoval.

1.7. pátek

Check-out je v jedenáct, po něm si tu nechám batoh v úschově a jdu si projít centrum. A zase, pořád po mě něco někde chce, různí žebráci, nebo opálené paní co mi chtěj prodat omalovánky a tak podobně. Potkat na ulici etnického Nora je docela umění. Hlavní cíl byl koupit plynovou bombu, což se podařilo, jinak jsem okouknul palác a pár kostelů, ale že by mě to jako město úplně oslnilo, to teda říct nemůžu.

Jdu zase na vlak, a už mířím do hor. K tomu krátká poznámka, úplně původně bylo mým cílem pohoří Jotunheim, jedno z těch vyšších, ale protože mělo celý týden podle předpovědi pršet a já nemám zas tak skvělou výbavu, volím konzervativně náhorní plošinu Hardangervidda, což je mimochodem největší náhorní plošina v Evropě a výškově se budu pohybovat kolem tisíce metrů nad mořem. Navíc naposled jsem byl takhle na těžko před několika lety, takže se nebudu přeceňovat. Konkrétně mám v plánu trasu z Finse do Haukaliseteru.

Bohužel vlak jede až v půl třetí, protože trasa Oslo-Bergen je dost možná nejpopulárnější panoramatická výletní trasa v celém Norsku a přestože jsem lístek kupoval víc jak týden předem, tak volno bylo až v tomto spoji. Nejde tady jet bez místenky. Jedu čtyří hodiny a je to fajn. Jsou tu velká okna, takže se dá hezky kochat. A samozřejmě je tu wifi, zásuvky a všechny podobné věci, co by člověk očekával. Výhledy pěkné, ale to nejhezčí vlastně přichází až po tom, co začnou hory, ale na jejich začátku jsem vystoupil.

Nabrali jsme trochu zpoždění, takže až v sedm hodin večer vystupuji z vlaku v Haugastølu  a vydávám se na cestu. Původně jsem chtěl jet ještě o stanici dál, do Finse, které je obvyklým startovním bodem na této trase, ale to už bych nestíhal vůbec, jelikož i takhle mám před sebou 15 kilometrů k chatě Krækkja. Což he zase výhoda toho polárního dne, že jo, že světlo je doslova až do půlnoci. Mělo by mě to zabrat pět hodin, tak uvidíme. Dnes je teda krásně, sluníčko docela vysoko a modrá obloha, idylka.

První část cesty je taková docela skákačka po kamenech, velká část trasy je kamenné moře, člověk má co dělat, aby si někde nezvrtnul nohu. A druhá půlka je pak hrozně vlhká – hrozně moc mokrého mechu, potůčků, bažin a celkově vlhkosti. Udržet si nohy v suchu mi přijde jako nadlidský úkol. Ale zas to má tu nespornou výhodu, že vůbec neřeším vodu, mám malinkou lahvičku v ruce, a to je celé. Je tu hodně obcházení kaluží a podobných věcí, navíc sněhová pole, kam jsem taky několikrát zapadnul. Jinak jsem asi 1100 metrů nad mořem a je to nádhera, krom výše zmíněného je tu hodně jezer a to je prostě pěkné. A je tu hodně komárů musím říct, repelent jsem koupit chtěl, ale v Oslu jsem si na to nevzpomněl. Ale tak další dny bude pršet, tak snad nebude třeba.

Jinak spát se tu sice může kdekoliv, ale třeba dneska jsem nepotkal snad jediné místo, kde by šlo cestou stanovat. Málo rovných ploch a když už, tak byly hrozně podmáčené. I proto vlastně moje trasa kopíruje horské chaty, ačkoliv spím ve stanu. Jinak ty chaty jsou skvělá věc. K té mojí dnešní dorážím chvilku před půlnocí a v takovém šeru, stavím stan. Pokud nevyužívám vybavení chaty, tak po mě většinou nic nechtěli, když chci použít třeba sprchu, tak je třeba něco málo zaplatit. No, trochu mě bolí nohy a jsem příjemně unaven, zvládnul jsem ještě 8 kilometrů v Oslu, pak dneska 15, takže takhle na začátek s krosnou plnou jídla docela fajn. A začíná pršet, ale ráno by snad mělo přestat.

2.7. sobota

Tak dneska začínáme zostra a to hned ve dvě ráno. Takže asi hodinu po tom, co jsem usnul. Dorazila totiž brutální vichřice, probudilo mě to, jak na mě začaly padat věci z horní síťky a taky to, jak mě stanové tyčky začaly mlátit. Celý stan se totálně zdeformoval a tím, jak v podstatě ležel na mě, tak jsem byl okamžitě celej mokrej. Moc příjemné probuzení. Takže jsem začal v negližé pobíhat kolem stanu a snažil jsem to nějak opravit. Do toho pršelo, ve tmě jsem přišel o několik kolíků a vítr úplně jako neustával. Měl jsem teda hodně černé myšlenky, už jsem to chtěl vzdát a jít se vyspat na recepci chaty, nebo do sušící místnosti. Byly i myšlenky se na celý výlet vykašlat. Nakonec se vítr jednak malinko utišil a taky se mi povedlo pomocí kamenů stan trochu povypínat a zevnitř stanu podepřít tu návětrnou stěnu krosnou. Jak jsem zvyklý mít přes noc věci rozložené po celém stanu, tak od této noci si striktně před spaním všechno balím.

Ze spánku tak bylo pár hodin neklidného spaní, kdy jsem čekal, jestli ten stan vydrží. Navíc mě ráno přišly probudit nějaké norské holčičky, které zkoumaly kdo ve stanu spí. Nicméně ráno moudřejší noci, nebo tak něco, navíc je sluníčko, takže už to není tak zlé. Nejvíc mě trápilo to, že jsem si na stavbě stanu dával docela záležet, všechno jsem vypnul, navíc jsem spal na místě, které mi s ohledem na vítr večer doporučil borec na recepci. Ale co, když to bude další noci podobné, tak vždycky existuje varianta zaplatit si chatu.

Podařilo se mi sbalit stan už suchý, takže super. První třetina trasy hodně pohodová, po rovince, až k silnici, která vede skrz plošinu. Blbě sem zahnul, takže jsem musel pár stovek metrů po silnici jít. Za silnicí začala výrazně méně komfortní část trasy z pohledu chození. Ve stručnosti kamenné moře, takže hodně skákání po kamenech, několik sněhových polí, které tady byly už docela měkké, takže se člověk každou chvíli propadne a kameny pod sněhem mu to dají trošku sežrat. Ve výsledku se teda snažím sníh spíš obcházet.

Došel jsem na dnešní asi nejvyšší místo, nějakých 1400 m.n.m., a byla to doslova náhorní planina, kde extrémně foukala a navíc v podstatě celá byla pokryta bažinou. Suchou nohou se nešlo nikam dostat, takže boty totálně durch. Plus jedno brodění, měl jsem na to s sebou sandály a nemít ta voda asi tak jeden stupeň, tak by to byla pohodička. Tohle bylo mimochodem jediné brodění, které jsem absolvoval.  Celkově dost náročný den, navíc po té předešlé noci. Dorazil jsem k chatě Stigstuv, u které jsem dnes nocoval. Za nějakých tuším 50 norských korun (asi 120 českých) můžu stanovat přímo u chaty a používat jejich záchod.

Dnes v noci má taky pršet a foukat, ale zdaleka ne tak jako včera. Stavím si prozíravě stan v závětří v ďolíčku u potoka a večeřím tarhoňu s krůtím masem a vejci. Tarhoňa je mimochodem super jídlo na trek. Dnes to bylo 25 kilometrů, celkově unaven usínám v podstatě hned, jak ulehnu.

3.7. neděle

Podle hodinek jsem se výborně vyspal, no nevím, každopádně asi o milion procent lépe než včera. Mám před sebou podle map něco kolem sedm a půl hodiny chůze (realita je 5.5h), takže se nijak extra nezdržuji a hned po snídani vyrážím. V noci jen lehký deštík, takže i dnes ráno se mi daří balit suchý stan.

Dnes se šlo fantasticky. Pohodlná trasa, žádné extra kameny, příjemné počasí, zkrátka idylka. První pauzu si dávám po čtyřech hodinách a 14 kilometrech, bylo mi líto se někde zastavovat. Celý den navíc sluníčko vykukující zpoza mraků, takže jsem si i spálil obličej. Vlastně ani není o čem dalším psát. Jen možná důrazné doporučení mít s sebou sluneční brýle, nejen kvůli slunci, ale možná ještě víc kvůli větru, večer mě hodně bolí oči, jak jsem šel celý den proti němu.

Stanuji u chaty Sandhaug, respektive přímo u ní tak, že jsem za tří stran chráněn jejími zdmi a na čtvrté mám krásný výhled na hory a jezero. Očividně sem jezdí Norové na víkendy rybařit, ale protože je neděle, tak jich většina právě odchází pryč. Platím 90 NOK, mimo jiného i  za možnost využít teplou sprchu (fantazie) a obdivuji chatu zevnitř. Ze všech co jsem potkal, na mě tahle asi zapůsobila nejvíc. Je dost velká a hlavně uvnitř to má takovou milou atmosféru – hořící krb, lidi sedící v křeslech a čtoucí knihy nebo popíjející pivo. Moc hezký.

Druhý tip – klapka na oči. Chtěl jsem si ji vzít, ale prostě jsem ji doma před odjezdem nenašel, takže tady s tím spaním docela bojuji. Večeřím červenou čočku a mám radost, jak jsem si pěkně propočítal zásoby, tenčí se mi přesně podle plánu. Trochu mě štve krosna, má na můj vkus příliš tenké popruhy, takže mám hrozně otlačená ramena, něco na co musím myslet až budu kupovat novou.

4.7. pondělí

Dnes mě pro změnu probudila ovečka cinkající zvoncem, jinak ale super noc. Mám za sebou už půlku trasy, ani jsem si nevšimnul. Do konce je to stejně daleko, jako by bylo se vrátit. Jinak tohle bylo asi poslední místo, kde jsem měl nějaký signál, takže naposled kontroluji počasí. Zatím mi přijde, že mi to hrozně vychází, déšť přichází zatím výhradně v noci, nebo mu stíhám utéct.

Mám před sebou nejdelší trasu, asi 27 kilometrů. Takže i dnes vyrážím docela brzy a i dnes musím říct, že se mi šlo naprosto skvěle. Navíc, dnes to byla doposavad nejhezčí trasa. Doteď to bylo jenom hezké, ode dneška už to byla vyloženě nádhera. Hodně za to může to, že krajina začala být kopcovitá, hodně skal, ledových ker, další pláně sněhu. Klasicky mělo pršet, ale schytal jsem jen pár kapek.

Dnes jsem se rozhodnul ubytovat se na chatě Litlos. Mám k tomu dva důvody – chtěl jsem zkusit jaké to je, a hlavně jsem se chtěl pořádně vyspat. A ještě nutno dodat, že tu ani není moc vhodných míst na stanování. Jsouc socka z Čech, tak samozřejmě beru nejlevnější možnost, což je dormitory, teda společná místnost pro šest lidí. V pokoji jsou postele a závěsy, takže se dá příjemně zatemnit. Stojí to 320 NOK a vzhledem k tomu, že je pracovní den a venku není úplně hezky, tak jsem na pokoji sám. Plus si musím pronajmout nějaké prostěradlo nebo co, aby to bylo jakože hygienické.

Jinak ještě poznámka k místní ekologii, celý den jede naplno smrdící diesel-agregát, zásoby (naftu, dřevo, jídlo) vozí vrtulník. Asi ne úplně košer, na druhou stranu je to jedna chata v okruhu 20 kilometrů.

Uvařil jsem si venku večeři s výhledem. Od typického Nora na recepci (dlouhé vlasy, pohodář) zjišťuji zítřejší počasí. Mělo by být plus minus stejně jako dneska.

5.7. úterý

Krásných 12 hodin spánku, vyplatilo se.  Jestli to bylo včera nádherné, tak nevím jak to popsat dneska. Zase o kus lepší. Relativně krátká trasa, 17 kilometrů. Ale paradoxně možná nejnáročnější. Hodně převýšení, hodně kamenů, hodně cest co vypadaly jako koryto potoka. A extrémně hodně sněhových polí, klidně i několik stovek metrů dlouhých. Bez přehánění jsem dneska mohl mít 3 kilometry po sněhu.

K chatě Hellevassbu jsem došel docela brzo, takže jsem ještě zvažoval jestli nejít dál a nezkrátit si zítřejší závěrečný den. Nakonec jsem zůstal u chaty, která je sice oficiálně samoobslužná, ale takhle v sezóně tu obsluha je. Stanuju venku u krásného jezera. Docela fouká, a mám takový nepříjemný pocit, že bude dost zima.

Pár nepříjemných překvapení, prvně mi mapy.cz v off-line ignorují moji trasu a cpou mě na 50 kilometrů dlouho obchůzku. Druhá nepříjemnost, že powerbanka mi skočila během jedné minuty z 80 procent na 5. Takže dneska bude usínání bez Silver Mt. Zion.

6.7. středa

Jako je pravda, že důvod proč jet na sever bylo, že chci zažít takhle v létě trochu chladu, ale tohle jsem teda trošku přehnal. Nejhorší noc, co jsem za hodně dlouhou dobu zažil. Ačkoliv jsem měl na sobě doslova všechno, co šlo, tak mi byla hrozná zima. Navíc se mi nedařilo to ani zaspat, protože bylo světlo, samozřejmě. Přes noc bylo rozhodně pod nulou a spacák, co jsem měl s sebou, na tohle už bohužel nestačí. S tímhle už nikdy nikam nejedu.

V sedm v uvozovkách vstávám, abych se najedl a v osm vyrazil, aby jsem stihnul autobus do Oslo. Dnes to byla ještě náročnější než včera, mohl bych napsat to samé co včera, jen jsem šel ještě víc sněhem a celý den jsem šel proti silnému studenému větru. Potkal jsem stádo sobů. A jsem rád, že jsem včera už nikam dál nešel, nepotkal jsem vlastně jediné místo, kde by šlo stanovat. Na mapě bylo označena místo u jednoho jezera, ale nic tu není a navíc tu je ještě extrémnější zima, v jezeře plavou obří ledové kry.

Jelikož v tomhle počasí se nedají dělat pauzy, tak jsem byl extrémně rychlý. Do Haukeliseteru jsem dorazil asi ve dvě, na oslavu jsem si dal místní craft pivo v příjemné restauraci a čekal jsem na autobus do Osla.  Začalo brutálně pršet, mám radost, že mě to chytlo až tady. Mimochodem autobus je nutné rezervovat dopředu.  Cesta autobusem trvá pět hodin, pospávám nebo se kochám krajinou. Příjemná cesta. Ubytuji se ve stejném hotelu, abych to měl ráno blízko na vlak a mohl se vydat na druhou půlku výletu.

Abych shrnul tenhle trek, tak musím prvně říct, že z něj mám obrovskou radost. Že to bylo tak hezké, že jsem to zvládnul a že mi všechno vyšlo podle plánu. Ve výsledku to bylo 140 kilometru takzvaně natěžko, se stanem a jídlem, nebyl jsem si jistý že to po letech sezení doma zvládnu. Taky jsem rád, že jsem nakonec volil tuhle konzervativnější variantu a ne Jotunheim, to by s mojí výbavou a počasím, co vládlo, asi nebyl tak milý zážitek.

7.7. čtvrtek – 11.7. neděle 

Zbytek už vezmu jen korespondenčně. Abych si výlet trochu ozvláštnil, rozhodnul jsem se domů jet vlakem. Ano, vlakem. Koupil jsem si kvůli tomu 4-denní Interrail a mám k tomu dva poznatky. První je, že je to super, jezdíte super vlakama, na západě s touhle jízdenkou hodně ušetříte. Negativum ale je, že spousta vlaků je potřeba rezervovat dopředu, což bylo peklo. Především proto, že jejich web byl naprosto přetížený. Trvalo mi to 5 (!) dnů, než se mi podařilo si něco rezervovat. Na polskou část jsem to nakonec udělal přes jejich národní stránky, na český vlak normálně přes Můj vlak. V Norsku se mi to nepovedlo vůbec, proto jsem jízdenku do Finse musel kupovat samostatně.

První část cesty je vlak z Osla do Gotteborgu, na začátku s náhradním autobusem, ale zbytek už v pohodě s nějakým IC vlakem.  Odtamtud pak další rychlík do Kodaně. V Kodani pár hodin, kdy jsem si prošel kousek centra a pak začalo pršet, takže jsem zapadnul do nějakého baru, kde takhle odpoledne měli happy-hour a pivo (resp. Tuborg) za cca 60 českých korun, i plechy v obchodě na tom byly podobně.  Jinak všechny vlaky totálně plné, do žádného nešla už ani koupit jízdenka. Pak další IC vlak do Hamburgu, kam jsem dojel asi v deset večer a jen jsem šel na ubytování. Původně jsem chtěl jít ještě někam do města, ale nějak mě Hamburg odpudil, chápu že když člověk vystoupí u hlaváku, tak nemůže čekat zázraky, ale tohle mi přišlo moc. Feťáci na ulici, bezďáci spí uprostřed ulice,  město navíc dost smrdělo, no nevím.

Další ráno nasedám na vlak do Bützowa, pak 4 hodiny nějakým totálně narvaným motoráčkem do Szczecina, navíc tady v Pomořansku, nebo co to je, je povinnost ve vlaku mít roušku. No a odsud další, tentokrát  polské IC, do Gdaňsku, kam jsem tedy dorazil v pátek asi v šest večer s tím, že tu strávím víkend.

Ubytko, krásný čistý pokoj na tramvaji. V Gdaňsku jsem poprvé a jsem unesen. Nádherné čisté a živoucí město, dost možná nejhezčí město, kde jsem kdy byl. Jako hanzovní město bylo hodně bohatý a na tom centru je to znát, centrum se mi tu líbilo víc než třeba v Praze. Plus tu není tak extrémně moc turistů a žije to tu, hodně muziky na ulicích a podobně. Žádný trapný věci jako fotky s medvědem jako v Praze. Navíc je tu dost craft beer barů, dávám jeden takovej průměrnej a druhej, který jsem si zamiloval. Po příjemném večeru v centru se vracím na hostel, u zastávky tramvaje je u laviček party, kde to nejvíc rozjíždí paní prodavačka z místní večerky, ze které mají neustálý přísun alkoholu. Kontrast k Hamburku, ale i k Oslu, nikde jsem neviděl jediného bezdomovce, jedinou socku na ulici. Potkal jsem ale třeba divoké prase, které zdevastovalo několik popelnic a policajti se ho snažili odchytit.

 

V sobotu jsem věnoval čas nákupní hale (uzené ryby, kabanosy, .. všechno za pár korun a výborné), a pak hlavně moři, ke kterému se dá dojet tramvají a je tu několik kilometrů krásných a čistých pláží. Procházkou tam po pláži, a lesíkem zpátky, jsem si splnil svých denních osm kilometrů a vrátil jsem se do centra. Ve městě byl nějaký etnický festival, takže do kostela jsem zašel na švédsko-polsko-estonský folkový projekt Accross the Baltic Sea. Níže ukázka pro ilustraci. Housle, dudy, mandola, basa, zpěv.

 

 

Pak cestou domů jsem se stavil v bývalých docích, což je dneska takové party místo 100cznia. Zase, fantastické místo, z doků a dopravních kontejnerů je sestaven prostor se spousto barů, food courtů, grafiti, letního kino, DJ, výstav a je tu spousta lidí. Top místo v Gdaňsku.

V neděli už jen vlakem do Katowic, do Ostravy a do Prahy. Krásný výlet. Pár dalších fotek tady, jen z mého mizerného telefonu bohužel, který mi navíc spoustu fotek neuložil, taky čas na upgrade zjevně.